1. zápis

Drahý deníčku

Deníku

Měl bych začít tím, že se představím. Jmenuji se Hugo Gavreau. Dnes mi tě mamka dala a zároveň s tím mi oznámila něco hrozného… Stěhujeme se pryč. Nejen z města, ale ze Států! Ten frája Evans prý dostal skvělou pracovní nabídku v té své Británii… To je tak nefér. Mamka kvůli němu dokonce prodá kabaret!

Abych to vysvětlil, bydlím v New Orleans v historickém centru města a mamka vlastní kabaretní klub, jménem Obscurcir. Všichni slavní jazzmani tu hráli. Někteří byli objeveni právě v tomhle klubu. Měl bych se uklidnit. Alespoň zapíšu tedy dnešní den.

Ráno jsem přišel ke snídani, nounou (chůva) připravila mé oblíbenné palačinky s máslem, čokoládou a skořicí. Nounou je nepřekonatelná kuchařka a tak se obsah mého talíře vypařil, aniž bych se nadál. Pak přišla ke snídani mamka, která vypadala pořádně unaveně. Včerejšek byl prý hodně vyčerpávající, protože se náš barman Freddy vůbec neukázal a mamka to musela vzít za něj, ale důležitě mi řekla, abych dnes přišel včas na oběd, že se mnou chtějí s Evansem něco prodiskutovat.

Evans je mamčin přítel. Nemám ho rád a on mě taky nemusí. Pořád se mnou má nějaký problém. Nejdřív se mu nelíbilo, že se potuluju po klubu, pak že chodím pozdě spát, a dokonce se začal navážet do mých kamarádů!

No, ale abych moc nevybočil, po snídani jsem se šel připravit a šel ven. Každou sobotu ráno běžím o dvě ulice dál vyzvednout svého nejlepšího kámoše - Bradleyho. Je stejně starý jako já. Taky je to dlouhán, má zrzavé dlouhé vlasy a vždycky nosí spoustu amuletů jako náramky atd.

Pak chodíme pro Camille, nejostřejší holku široko daleko. Ta je dokonce o rok mladší než já. Je to blondýna s krátkýma vlasama a hrozně hezkýma zelenýma očima. Jsou nejlepší partou kamarádů, jakou si můžu jen přát. Obzvlášť dneska. Šli jsme si jen tak po ulici a bavili se o tom, co mi asi zase Evans chce. Camille navrhovala, že bych mu měl něco provést, třeba mu vyměnit kolínskou za odvar z Vřeštíku, prý by mu pak na krku vyrazila kožešina. Všichni jsme se smáli nad tou představou, nedávali pozor na cestu, nacež jsme vrazili do obtloustlého kluka s párečkem kumpánů. Samosebou, že to musel být Francois. To je ten nejdutější, nejprotivnější a zaručeně nejošklivější kluk v celém městě. Jeho táta je kongresman v magickém kongresu a tak si myslí, že by mu všichni měli podlézat, ale ti jeho dva blbounové jsou jediní, kdo mu na to kdy skočili. Samozřejmě, že ihned začal s těmi jeho hloupými řečmi. Nejdřív jsem si ho nevšímal, ale pak řekl přesně: “Co čekat, od děcka co vyrůstalo v bordelu?”. Jen co to řekl, tak mi začala vřít krev. Obscurcir je nejlepší podnik v New Orleans, není to žádný hampejz! Neudržel jsem se a jednu mu vrazil. Jeho dva kumpáni se po mně hned začali sápat, ale Bradley a Camille si je vzali na starost a na mě zbyl samotný Francois. Jak je tělnatý, tak je pomalý, takže jsem mu bez větších problémů uhýbal a vrazil mu pár zatraceně dobrých ran, ale zrovna když jsem se napřahoval, abych mu udělil další pecku, tak mi podrazil nohy a než jsem se stačil zvednout, tak mě pořádně udeřil přímo do pravého oka. Parchant jeden. V ten moment jsem, ale pocítil něco zvláštního a jakoby zničehonic, Francoisovi začaly tak růst uši, až z něj bylo hotové slůně. Naše trojice se začala divoce smát a drahý Franc se i s přátelíčky dal na útěk, zoufale se snažíc zakrýt si uši rukama. Zatímco mi Bradley a Camille gratulovali k povedenému kouzlu, sám musím uznat, že tohle je vážně jedno z těch nejpovedenějších. Už se nemůžu dočkat, až budu moct svoji magii pořádně kontrolovat a sesílat kouzla z vlastního popudu.

Jen co jsme se vzpamatovali, jsem si vzpomněl na oběd. Kouknul jsem na hodinky a samozřejmě jsem měl už patnáct minut zpoždění. Rychle jsem se tedy rozloučil s přáteli a upaloval domů. Když jsem dorazil, tak už samozřejmě mamka s Evansem seděli u stolu. Evans samozřejmě začal s jeho obvyklými řečmi typu: “Mladý muži, mohl bys ukázat alespoň trochu důvěryhodnosti a projednou se ukázat na čas,” blá blá blá a pak se zapojila mamka, která si naneštěstí všimla monoklu, který se mi začal objevovat na tváři. Naštěstí se mi to podařilo zamluvit tak, abych se co nejlépe vyhnul kárání. Najedli jsme se a pak mi mamka připomněla, že se mnou chtěli něco probrat. Začali povídat. Nejdříve jsem vůbec nechápal o co jde a pak z nich vypadlo, že Evans požádal mamku o ruku…

Jasně, že mě to naštvalo! Ten frája nikdy nebude můj táta. Ta škrobená konzerva by se mohla klidně spakovat a pak vypadnou zpátky do té své Británie. Něco podobného jsem jim taky řekl a neuvěříš, co řekli pak. Evans se spakuje a vypadne zpátky do Británie, protože tam dostal velice lukrativní nabídku dělat obchodního zástupce s možností budoucího partnerství ve společnosti, vyrábějící sportovní košťata. Jenže ten parchant nás tam vezme s sebou! Mamka vychrlila spoustu nesmyslných keců o tom, že to tam pro mě bude lepší, jak budu chodit do tamní školy. Nějakých Bradavic, které jsou prý nejlepší škola ve světě… A pak mi dala tebe, prý abych si mohl všechno zapsat a tak z toho udělat parádní dobrodružství… To tak! Okamžitě jsem vyrazil do pokoje, tebe jsem hodil po zdi (promiň, ale pořád jsem naštvaný) a začal hrát. Tentokrát jsem si vzal do rukou basu, která mě vždy parádně odreaguje. Nevnímal jsem čas. Až dokud se zezdola nezačala ozývat nacvičující kapela. Bylo už k večeru a zanedlouho začali chodit lidi. Řekl jsem si, že jsem vychladl natolik, abych se podíval dolů.

Prošel jsem z obýváku po schodišti do zadního skladu a přes něj do klubu. Pozdravil jsem černovlasého, štíhlého mladíka - barmana Freddyho a pár stálých zákazníků, kteří mě už znají. V tom mě zmerčila mamka a zamířila rovnou za mnou říkaje mi, že dnes tu můžu být trochu dýl, ale až začne vystoupení Loly, tak musím do zákulisí, jako vždycky. Chvilku jsem seděl na baru a bavil se s Freddym. Ten už věděl, že se budeme stěhovat, což mě trochu  nakrklo, že mě nevaroval, ale když mi vysvětlil, že ho mamka varovala, aby mi nic neříkal, tak jsem se rozhodl na něj nezlobit. Rozhlédl jsem se po lokále, v tom se však otevřely dveře a vešla mladá, krásná černoška s krátkými, vlnitými, černými vlasy a milým úsměvem. Ihned jsem přes lokál zavolal její jméno. Lola byla naše hlavní tanečnice a hrozně milá ženská. Zamávala na mě a zamířila rovnou ke mně. Přivítali jsme se a hned jsem na ní vychrlil, že jí musím něco naléhavého říct. Snažila se mě odbýt s tím, že se musí připravit, ale já se nenechal a tak mě pozvala k sobě do šatny. Prošli jsme přes pódium do budoáru slečny Loly a tam, zatímco ona si malovala rty na rudo a oči zdobila černými stíny, jsem jí začal vysvětlovat, jak se věci mají, že se v druhé polovině léta stěhujeme do Británie a musím najít způsob, jak to mamce rozmluvit. Na rozdíl od Freddyho, se Lola zdála značně šokovaná a nejdřív mumlala cosi o tom, že se jí vše říká jako poslední a pak se na mě podívala svýma oříškovýma očima a začala vysvětlovat, že to nebude tak jednoduché, pravděpodobně nakonec stejně budu muset s rodiči do Británie odjet. Nadechl jsem se a v mojí hrudi náhle zabolelo, Veškeří lidé a kamarádi, které jsem doposud poznal, zmizí z mého života a já s tím nic neudělám. Musel na mě být smutný pohled. Lola si povzdechla a usmála se. “No tak”, zalezla za svůj paravan a začala se převlékat,  “myslím, že vím jak tě rozveselit. Až půjdu tancovat, tak dám vědět Freddymu a ten tě přijde vyzvednout. Posadí tě někam k zadnímu stolu, co ty na to?”. Vylezla z krytu paravanu ve stříbrných minišatech, posetých třásněmi a já se na ni široce usmál. Konečně ji uvidím tancovat a zjistím, proč se nikdy nesmím jít podívat. “Beru!”. Zvláštně se zahihňala, “Ale hned, jak vystoupení bude končit, tak se vytratíš a půjdeš rovnou nahoru a nikomu o tom neřekneš, ano? Bude to naše tajemství.”

Jak řekla, tak se taky stalo… Bylo to tak parádní! Lola tancovala, všichni se bavili, pili šampaňské. Jedna žena se zoufale snažila upoutat pozornost od Loly a začala tancovat Charleston přímo na baru, ale bylo to marné, protože nikdo nespustil oči z Loly. Ale moc popisovat to tady raději ani nebudu. Jen co vystoupení skončilo, jsem se vypařil a upaloval do bytu.

No, nakonec jsem se rozhodl, že tě asi přeci jen použiju. Vzal jsem tě ze země a tyhle všechny události ti zapsal. Teď už je, ale vážně nehorázně pozdě, takže si půjdu lehnout… Takže, zase někdy.